2. slavosraz 30.10.-1.11.2009
Pátek 30. října 2009
Moje milé motalinky, za obrovské spolupráce jsme vytvořily pro všechny, které se účastnily, ale i pro ty ostatní takové malé shrnutí a připomenutí událostí, které se odehrály o dušičkovém víkendu v jedné moc pěkné obci zvané Slavonice. Tyto zážitky a události vám budu dávkovat po malých dávkách. Takže klapka a jedem.
Tentokrát to nebyly Zlaté ručičky české, co dělají věcičky hezké, ale Řemeslné sympozium (ŘEMSSLAV).
Celá akcička, nebo lépe řečeno akce, začínala v pátek 30.10. Zatímco někteří z nás byli teprve na cestě, šikulenky nejen ze Znojemska dorazily už v sedm hodin ráno a trpělivě čekaly na Slávku, která měla celou akci spolu s manželem pevně pod palcem, ostatně musím pochválit, jsou výbornými organizátory!!!
Oficiální program v podobě tvořivých kurzů zahájilo o půl deváté pletení z papíru pro začátečníky. Krásné prostory hotelu Arkáda nám umožňovaly bydlení a tvoření pod jednou střechou a tak bylo krásné přijet mezi tolik tvořilek a hned ve dveřích potkat plno nových i dávno známých tváří.
Já osobně jsem hned ve dveřích dostala hubana a před hotelem ještě u auta na mě skočila Fišarka, no ostatně uhodnete, kdo si dovezl největší svačinu, kterou musela Slávka přidržovat?? No jo právě naše věčně vysmátá Fišarka, která, jak jsem zjistila po třech dnech s ní na pokoji nemá vůbec nikde tlačítko off a vypíná se jen na spaní!!
Při oficiálním zahájení, které si vzala na starost Slávka - také jak jinak - nám byl představen záměr celé akce, a to: ucházet se o český rekord zapsaný do knihy rekordů. Další fotka napoví, jak velký byl zájem o to podílet se na jeho tvoření. O celém záměru vědělo dopředu jen pár přijíždějících motalinek. Byly to Méďa, Fišarka, Janavobo a Ajajaj no a samozřejmě organizátoři. Tato parta se hned ve dvě hodiny vrhla na tvoření rekordu, kterým měl být obří adventní věnec tvořený především z papírových ruliček…
Během celého dopoledne probíhalo také tkaní s naší známou paní lektorkou Janičkou.
A zároveň s lekcemi tkaní probíhalo i pergamano, které měla pod palcem Fišarka, zrovna jsem seděla u tkacího stavu a vím, že to holkám moc šlo, no jo jsou to prostě šikuleny ;-) a v životě bych nevěřila jak do ticha zní propíchávání papíru jehličkami.
Po počátečních přípravách, které provázely narození našeho veledíla, jsme úspěšně začaly tvořit. Na začátku každého takového projektu musí být nákres a ten nám nakreslila Fišarka a do krásných barev vybarvila její dcerka Barunka, které je teprve pět a půl roku (no Fišarka má tu šikovnost asi po ní).
Formou nám byla trubka od koberce v průměru cca 12cm. Věnec byl v plánu jeden a co největší. Jak to ale dopadlo už dnes všichni víme, byl veliký a byly dva!!!!
Věnec začala plést Janavobo se svojí vychytávkou, uchytila si ruličky provázkem. Pak už se střídalo několik šikovných motalinek v prvním patře hotelu kde se rekord tvořil a pletlo se a pletlo a pletlo.
Mezitím byl dole v hotelu program v plném proudu. Přijely nás pozdravit i tetičky a sousedi z obce baráčníků s jihočeskou písničkou z Pištína u Českých Budějovic. Krásné okrojované dámy zazpívaly a pobavily celou společnost a našeho vzácného hosta…
…tímto hostem byla paní poslankyně Mgr. Vlasta Bohdalová. Naše Irenka učila paní poslankyni ruličkovat a moc jim to šlo …No i paní poslankyni by slušelo plést košíčky. Byla to totiž úplně normální ženská a myslím, že při pohledu na nás jí musely taky svrbět prstíky.
Kolem 17. hodiny nastal čas na další bod programu a tím byla účast na výstavě s názvem: „90 let volebního práva žen", která se konala zároveň v České republice a v Rakousku a naši organizátoři, manželé Benešovi, byli zároveň organizátory této výstavy na území České republiky. Na naše motalinky zde čekala mimo jiné sluchátka s překladem projevů předních představitelů rakouských měst a obcí no a jak jim to slušelo, to musíte posoudit sami, pokud je ovšem poznáte. Na pódiu se objevili i organizátoři z České republiky manželé Benešovi.
No a než se nám ti naši cestovatelé vrátili, probíhalo malování na hedvábí s lektorkou paní Janičkou Školaudyovou. Na fotce je Adam, moc šikovnej a tvořivej klučina a taky Můza s hotovým dílkem.
Také byla hotová veliká melírovaná roura. To jsme ještě nevěděly, že je to vlastně spodní věnec. Vydatně se na jeho dokončení podílela celá řada motalinek, ale v pátek večer to odneslo rameno Ajajaj, Ali měla bolavá záda a parádní občerstvení v podobě orgasmu, myslím tím zákusek, který nám donesla na rozproudění energie… Andy bolely ruce z toho jak zastrkávala ruličky a byla tam s námi pozdě do večera i přesto, že vstávala ve čtyři hodiny ráno a Janěvobo a Méďovi se muselo o pletení i zdát. Technika pletení byla jednoduchá… S metr dlouhým a tlustým hadem se nedalo točit, takže jedna ho držela na místě, další dvě šikuleny na každé straně napojovaly ruličky a další dvě pletly každá do poloviny… Pletení rychle přibývalo a tak nám ani nepřipadlo, že už je toho dva a půl metru. Hotová roura se uklidila pod stůl ze strachu, aby na ni nikdo nestoupl a šlo se konečně dolů, pořádně pokecat.
Jakmile dorazili ostatní z ciziny, konala se expedice „Roura". Jelikož se po poradě zdála roura malá, usneslo se, že je třeba ještě jedna, no ale to už je jiná pohádka.
O další rouře, o tom proč Méďa dostala malé pivo, kolik bylo zapotřebí nervů, ošetření spálenin a jak dlouho se rodil náš rekord si přečtěte dál. Máte se na co těšit ;-)
Sobota 31. října 2009
Sobotní ráno začalo tak trochu akčně. Jako první byla enkaustika neboli malování žehličkou a voskem pro začátečníky pod vedením Jany Školaudyové. Šikulkám to opět náramně šlo a byla radost se na jejich dílka podívat. No návštěva to byla rychlá a já musela na poradu…
Ano i tady byla třeba porada, co a jak budeme děla s tou naší pořád ještě rourou. Dohodli jsme v úzkém kruhu, jak bude věnec nakonec vypadat-teda alespoň tak nějak nahrubo a já pak dostala celou akci na povel. Tvořilky, které se upsaly na papír, že nám pomohou získat rekord se hlásily o své úkoly a mě nezbylo nic jiného než je rozdat, některé byly přijaty dobrovolně, některé se prostě musely udělat, no nákres je nákres…. Musím zde teda hoooodně moc pochválit Haraju, ta ode mě dostala úkol, který se jí ale vůbec nelíbil, ale chopila se ho statečně!! No okvětní lístky vánoční hvězdy nejsou jen tak, nepletla je všechny úplně sama, ale jako první věděla, že je jich třeba 40… a ten pohled… No nezapomenu na to!!! Na fotce je vidět jak vznikaly větvičky a právě okvětní lístky…
No, a jelikož jsem byla pověřena samotnou organizátorkou Slávkou, abych dotáhla akci „rekord" do konce tak jsem se začala snažit. Začala jsem plést druhý věnec.
Za pomocí Valko a ostatních motalinek jsem motala další 2m dlouhou rouru tentokrát jen v jedné barvě, aby to nebyla moc velká divočina. Po pátečním výkonu jsme musely dát přestávku Janičce Vobo a Ajajaj protože jsme je v pátek odrovnaly. No ale zas až tak úplné volno neměly, zavřely se do pokoje a spojovaly a lakovaly náš první věnec. Pěkně lakem a štětcem na zemi, na igelitu…
Zatímco my jsme pracovali na druhém věnci, rozjela Hedvika druhý kurz pletení ze slámy, který měl velký úspěch u všech, kteří se ho zúčastnili.
Jakmile Slávce skončilo pletení ze slámy, šla na exkurzi za námi do prvního patra, objevila nejen metr a půl dlouhou užší rouru, ale také orgasmus, zákusek co nám zbyl od pátečního večera. Akčně mi nadhodila, ať ho zanesu Jirkovi, o důvodech se tu zmiňovat nebudu, jen napovím, že to má co do činění s Jirkovým uměním péct… aby nedocházelo k milnému výkladu této pasáže… No a jak jsem nesla dolů orgasmus potkala jsem tam pana Lowitze z firmy Cheds, taky si po protestech, že je diabetik, orgasmus dal a jak mu k tomu kafíčku chutnal…No tento pán tam nebyl náhodou, dovezl totiž celou řadu produktů a my jsme stály frontu, abychom si nakoupily mořidla a taky se s panem Lowitzem vedla debata o jeho produktech. Statečně čelil i tlaku ohledně oranžového mořidla, které nám barevně moc nevyhovuje… No po debatě s nejlepší znalkyní prodávaných mořidel Harajou přislíbil, že teda pořádnou oranžovou vyrobí!!!!!!! Jo a víte, že Haraja umí skvěle česky?
Po obědě přišla paní lektorka z chráněné dílny Proutek a učila nás bylinková mýdla, která jako asi všechny ostatní kurzy měla obrovský ohlas. Mohly jsme si vyzkoušet mýdla levandulová, měsíčková, pomerančová, zázvorová…
Další známou a populární osobností, která mezi nás zavítala, byl hudební skladatel a producent Mgr. Petr Hannig. Byl to právě tento pán, kdo pro nás objevil Jakuba Smolíka, Lucii Bílou, Víťu Vávru, Petru Černockou a mnoho dalších. Odpovídal na dotazy nás motalinek, zazpíval a nakonec dostal i dárek v podobě pleteného věnečku. Povyprávěl a zacitoval historky ze své knihy "Jak jsem objevoval hvězdy". No a jak vidíte na fotce dole tak se i na diskuzi pořád pilně pletlo a pletlo na věnec. Miluška upletla nádherné svíčky a Semi vyráběla okvětní lístky. Bohužel na fotce není vidět všechno, ale já vím, že ostatní šikulky taky pletly…
Po diskuzi s panem Hannigem už na naše holky čekala Janička Školaudyová a její dvouřadé korálkové náhrdelníky. Taky jsem byla na exkurzi a hned bych si tam zasedla k nim, ale musela bych se za ten víkend asi desetkrát naklonovat, abych mohla dělat všechno, co jsem chtěla…
Nahoře v prvním patře hotelu se mezitím pořád dodělával věnec, už se vědělo, že bude viset, Janavobo pořád lakovala, tentokrát ale to „mrně" jednobarevné. Ostatní účastnice zájezdu lakovaly zvonečky, kytky, tvořily pestíky do kytek, já s Alenkou lepila kytky dohromady. Nakonec po zaschnutí a další poradě se celé dílko sneslo dolů na největší stůl, jaký jsme našly. Tam se dlouho dávala věnci jeho konečná tvář. Nanosily se všechny hotové dekorace, na některých se ještě dělalo nebo byly rozloženy na radiátorech a čekaly na svůj okamžik. Dostala jsem do ruky pistoli se silikonovým lepidlem, prostě tavku… a začala aranžovat za pomocí skvělých asistentů, kteří měli prstíky všude tam, kde já potřebovala zrovna přidržet schnoucí dekoraci. Snad jsem kromě sebe nikoho nespálila, bolí to, ale to asi zná nejedna z nás… Poznala to i Alenka u tavné pistole, ze které samovolně teklo lepidlo, a ona si rovnou třemi prsty sáhla do horkého lepidla. Naštěstí tu byla pohotová Fišarka a se zázračným chitosanem přispěchala na pomoc. To jsem ještě netušila, jak za něj budu vděčná i já…
Najednou se odněkud zjevil Slávky manžel, starostlivě se ptal, zda dodržujeme pitný režim, že mě viděl s malým pivem v pátek u oběda a to je málo. Najednou kde se vzalo, tu se vzalo, měla jsem pivo druhé, malé, pořád jsem brala antibiotika a řeknu vám, že ta enkaustika co následovala, stála za to…
Byla to enkaustika pro pokročilé a měla nás naučit (a naučila) kaly, a jiné květiny, krajiny s horami, ostrovy…malování na žlutý papír, zmačkaný papír a nakonec na plátno, ale to teda bylo … no pokročili jsme …
Po několika hodinách encaustiky následovalo dokončení věnce, aby se mohl ráno ukázat všem v plné své kráse. Bylo 22 hodin a nejvyšší čas, dát toho našeho krasavečka dohromady… Dozdobení se zvládlo hravě, horší to bylo se spojováním dvou věnců nad sebe, ale protože jsme holky šikovný našla se u Fišarky tyčka a ta nám posloužila jako měřítko, nebo provizorní vodováha… Podle ní se napřed sešívaly a nakonec přilepily stuhy na oba věnce a následovalo instalování na věšák na kabáty… Jakmile visel bylo jasné, že máme vyhráno, pak už se jen dozdobilo. Celý rekordman se postavil na stůl, aby vynikl v celé své kráse a také aby bylo vidět jak bude vypadat při pohledu zespodu. Jak jsme tak prohlíželi dílko zespodu, zjistily se nějaké nedostatky a Fišarka se musela odhodlat vylézt na stůl. Občas to vypadalo, že spadneme spolu s věncem obě, ale přežili jsme všichni tři a nakonec i manžel Slávky, který taky statečně asistoval na stole.
Naštěstí byly navíc nějaké větvičky tak se ještě dolepovalo a dodělávaly se maličkosti. Jen ta silikonová pistole, ze které samovolně unikalo lepidlo byla trošku překvápkem když mi kápla na ruku… Do dneška to nemám zahojené, ale díky Fišarce a jejímu chitosanu to nemělo tak katastrofální následky… No ostatně nebyla jsem sama spálená jak už jsem vám psala …Myslím, že ty puchýře byly také položkou rekordní statistiky. No hodně jsem to zkrátila, bylo půl jedné v noci když jsme se konečně mohli vyfotit s hotovým dílkem a být na něj patřičně hrdí…
No, a protože jsme toho někteří pořád neměli dost, zůstali jsme ještě ve společenské místnůstce a koukali na Fišarku a na Semi jak jim jde pletení copánkové uzavírky, Fišarka je dobrá učitelka a uzavírka se podařila. Nakonec, kolem druhé hodiny ráno jsme zalehly do postýlek a konečně usnuly.
Neděle 1. listopadu 2009
Neděle. Pro někoho den kdy se prostě nedělá, pro nás ve Slavonicích den plný očekávání jak dopadne zápis do Knihy českých rekordů, poslední tvoření a také to strašné loučení…
Čekalo nás také přestěhování adepta na rekord před hotel. Stál hrdě na náměstí a byl modelka, jak se patří, nechal se fotit ze všech stran a vůbec mu to nevadilo…
Pak už přijel pan Miroslav Marek z agentury Dobrý den. Tato agentura má v České republice pod palcem všechny rekordy a kuriozity a nejen to, ostatně pro zájemce přidávám www.dobryden.cz. To kdyby se vám někomu zachtělo rekordu tak ať víte kam se obracet… chi chi (nefungují Smajlíci tak alespoň tak si pomůžu)
Jakmile bylo naše papírové mimino, jak jsme si ho pracovně někteří, nebo spíš některé z nás nazvaly, vystaveno dennímu svitu začala jeho kariéra. Začalo se sjíždět plno novinářů mimo jiné z Mladé fronty dnes, Jindřichohradecký deník a také kamera se tam občas zableskla. Tohle ráno byl pro nás ale nejdůležitější pan Marek, protože právě on nám přeměřil naše papírové mimčo a to za pomoci Fišarky, která by mu mohla z fleku dělat asistentku!!!
Aby to nevypadalo všechno tak perfektně, tak musím napsat, že se nám v průběhu toho všeho šumu rozbila jedna „nehořlavá podložka" pod svíčkou, která tam prostě nesměla chybět. Mě můžete věřit, něco málo o tom vím. Chich. Naštěstí, náš bdělý tým měl po ruce i tavnou pistolku a tak to bylo hned zase v pořádku. I když byla pořádná zima, chtěli jsme všichni vidět co se venku děje s naším dílkem a museli jsme být u toho. Já jsem byla hrdinka a vyšla jsem si jen v krátkém rukávu. Jenže jsem daleko nedošla, zastavil mě Jarda, tehdy jsem ještě nevěděla, kdo mi to půjčuje tu bundu, ale dnes už vím, že to byl a snad i na jaře bude, lektor pletení z proutí. Taky nakukoval na naše stránky a dnes už je hrdým členem. Patří k nám, protože proutí a papír mají hodně společného, jen nás teda míň bolí ruce… Holt ruličky jsou ruličky!!
Po přeměření se stalo skutečností to, oč nám po celou dobu našeho tvoření, což bylo cca. 19, 5 hodin, šlo. Byl z něj rekordman!!! Zúčastněné motalinky!!! Jaký je to pocit, vědět, že jsme dokázaly něco takového?
Teď trocha teorie a čísel, aby bylo jasné nám všem, kolik toho ten obr věnec spolykal. Spodní věnec o průměru 95 cm, horní, menší věnec o průměru 82 cm. Celý věnec byl ozdoben 12 vánočními hvězdami, 35 zvonky, 4 svícemi i s „plamenem", ty byly vysoké 30 cm a 36 větvičkami. Všechno z papíru, taky jak jinak. Chich. Dále bylo zapotřebí 4,5 litru mořidla, 20 m drátu, 1,25 kg Herkulesu, 2 kg laku, 42 m stuh, 12 náplní do naší oblíbené a ničím nenahraditelné tavky. Chich. Kdybychom spojili všech 3494 ruliček, které byly tak zhruba použity na výrobu celého mimča, tak by nám to hodilo délku cca 1747 metrů. Uff teda, až když jsem to sem napsala tak si uvědomuju, kolik nám to dalo práce… ale parádně odměněné!!!
Jakmile bylo doměřeno a my jsme si zahrály na modelky kolem REKORDMANA, začalo se tvořit kolečko kolem věnce a zpívalo se. A co jiného zpívat u adventního věnce, než koledy.
Začala nám být trochu zima a tak jsme se opět rády vrátily do tepla a pohodlíčka hotelu. Mělo to hlavně jeden veliký důvod… Věnec se měl naložit do osobního auta, lépe řečeno do jeho kufru a vezl se do Pelhřimova. Tam bude bydlet a my jsme si nakonec zapomněly rozdělit služby. Služby na půlroční oprašovací návštěvy Pelhřimova, abychom mohly za tím naším drobečkem. Nevím jak vy, ale já tam určitě zajedu, alespoň na jaře určitě. Všechno dobře dopadlo a při nakládce NIC neodpadlo.
Pan prezident agentury s námi ještě poseděl, domluvil se s naším dokumentaristou Bořkem alias Honzou na spolupráci, jakmile to vše zpracuje, pošle mu DVD. Honza bude mít plné ruce práce, chystá totiž na nás překvapení, ale určitě vám všem o tom rád poví sám, až bude správná konstelace…Od Jany Vobo dostal pan Marek vlastnoručně vyrobenou ošatku a poté se s námi rozloučil a my jsme přistoupily k dalšímu programu.
Tímto programem bylo pletení z proutí s lektorem Jardou. Já jsem sice nebyla v kurzu na pletení košíku, ale naučila jsem se v listopadu plést pomlázku z osmnácti proutků… Ne že bych chtěla nějak machrovat, ale myslím, že jsem byla jediná, kdo toto v listopadu dělá. Chich. Holky v čele s Adamem se v kurzu učily plést košíčky na vyplétané nebo pevné dno. Je to pořádná makačka na ruce vám povím. Největším důkazem toho jak je důležité, že máme ruličky, byla Ali. Jarda jí totiž rozšlapal košíček a k tomu si holky naše šikovný zazpívaly něco v tom smyslu jako že" „ šla Alinka do zelí……… přišel za ní Jaroušek, rozšlapal jí košíček…"
Pak už holky bojovaly statečně, ale největší bojovnicí byla Semi, tak dlouho pletla a zároveň stíhala vlak domů, až se jí podařilo z Jardy vymámit i ucho košíčku, aby mohla všem v Blansku vytřít zrak! Vlak nakonec nestihla, ale domů se dostala.
A když už jsem u těch střípků ze zákulisí tak přidám další, které mají tak rádi hlavně bulvární plátky. Chich. Holky a kluci, snad se na mě nebudete zlobit, vy, kteří se tu najdete… Vy, o kterých nenapíšu, si z toho nic nedělejte, napište mi klidně pod příspěvek do diskuze, ráda se ještě něco dozvím…
Asi nejvíc mi vyrazila dech v souvislosti s pletením z papíru naše Miluška. Nejen, že plete krásná dílka a ruličky motá z pokladní pásky. Má alergii na papírový prach!!! A ani tento problém jí nezabránil přijet za námi na víkend a motat a motat.
Nejpilnějším ÚČASTNÍKEM zájezdu byl Adam, byl snad na všech kurzech, nebo mne se to alespoň zdálo a šlo mu snad úplně všechno, dokonce na enkaustice pro pokročilé namaloval žehličkou autíčko!!!!
Irenka, asi jako jediná v ČR naučila ruličkovat poslankyni.
MarieK nám navrhla jmenovku ve tvaru kytičky, moc fajn nápad, já ho teda moc neposlechla, ale kytička tam byla…
Janavobo se musela kvůli nám přeorientovat z leváka na praváka, protože nám pravákům prostě nešlo plést věnec na druhou stranu, díky.
Ajajaj statečně bojovala a snášela smrádek z laku, kterým se lakoval věnec u nich na pokoji. A taky měla výborné perníčky a pár jich mělo i tvar medvídka, hádejte proč. Chich
Hedvika, naše lektorka pletení ze slámy se až v neděli přiznala, že měla v sobotu narozeniny. Místo oslavy s námi byla až do jedné ráno a spolupracovala na věnci.
Fišarka je nejen super lektorka pergamana a super rychlá lektorka iris foldingu, ale také moc šikovná pletařka, ochotná učit copánkovou uzavírku i ve dvě hodiny ráno. Myslím, že kdybych ji jako její spolubydlící vzbudila v noci, tak mi řekne jak se co plete, prostě tím žije…
Na všechno a na všechny budeme vzpomínat ještě asi hodně dlouho. Jsem ráda, že jsem mohla poznat tak báječné, tvořivé lidičky ze všech koutů republiky a budu se hodně těšit na jarní setkání, no vlastně, já se těším už teď.
Na závěr bych chtěla MOC poděkovat Slávce a jejímu manželovi Jirkovi. Jsou to dva úžasní človíčkové, kteří nám už podruhé umožnili se setkat a podniknout tolik úžasných akcí a poznat lidi, které bychom normálně poznat nemohli.
Podzimní setkání bylo zajímavé nejen programem, ale také lidmi, kteří se tu sešli. Byla to bezvadná parta, kterou spojil nejen výkon v podobě rekordu, ale hlavně společný zájem, kterým je pletení z papíru. Věřím, že si tento koníček oblíbí ještě hodně dalších šikovných motalinek, které jsou pro nás služebně starší novou inspirací, a že se budeme stále potkávat na podobně vydařených akcích.
Děkuji Slávce a Fišarce také za to, že mi pomohly sestavit fotoreportáž a mluvnicky mi napověděly čárky a češtinu… Chich, jen občas je češtin můj kobyl….
Přeji vám všem, kteří čtete tyto řádky hodně dalších povedených dílek a to nejen z papíru.
Méďa
A tady jeden příspěvek od Jardy:
http://www.youtube.com/watch?v=DeZgEmkuimE&feature=related
A odkaz na fotogalerii:
http://slavosrazy.rajce.idnes.cz/2._slavosraz_30.10.-_2.11.2009
Náhledy fotografií ze složky 02. slavosraz 30.10.-1.11.2009