Jdi na obsah Jdi na menu
 


3. slavosraz 19.-21.3.2010

 Je to až neuvěřitelné, ale již potřetí se konalo slavonické setkání šikulek z celé naší krásné republiky. Bylo to setkání opět úplně jiné než dvě předchozí, to první bylo zkušební, druhé rekordní a to třetí, do třetice všeho dobrého bylo třeba nejpapírovější.
Poznávacím znamením bylo tentokrát „něco na hlavu“.

 

 

Sraz začínal v pátek na Pepíka tedy 19. 3. 2010. Dopoledne se začaly sjíždět davy motalinek, jedny holky natěšené co se bude zase dít, jiné pro změnu jako na jehlách, protože ještě nevěděly, co se bude dít. No a ten zbytek, to byly holky ze Slavonic.  Tentokrát nás navštívila i paní redaktorka z Českého rozhlasu a lektorky jí popsaly své techniky. Slovem to jde docela těžko, ale nakonec, to dopadlo na jedničku.
Věková skladba byla od 12 ti let, což byla Eliška, vnučka od Jarmilky až po 74 let, to byla maminka naší 
Slávky, snad se neurazí, když jsem to na ni práskla, to já jen proto, aby bylo vidět, do jakého věku se s námi to motání potáhne a taky naše Blaženka je důkazem toho, že i po sedmdesátce se dá nádherně tvořit
Po vzájemném okukování, vítání a ubytování následovala lekce pletení z papíru pro začátečníky. Opět nechyběla maminka Slávky, která je pravidelnou návštěvnicí a dá se říct, že i lektorkou motání, protože učila Janičku, naši lektorku na tkaní. Ta konečně neodolala papíru a tkaní muselo jít stranou, opět vyhrály ruličky… alespoň pro tentokrát.

 

 

Během dopoledne za námi dorazil i pan „Barvička“. Ten nám dovezl objednaná mořidla a bylo jich tolik, že jejich třídění zabavilo Méďu, Fišarku, Milušku a nakonec i JanuVobo na zbytek dopoledne a kus odpoledne … Vrcholem všeho byl příchod Hedi, která táhla nůši. Ale ne jen tak ledajakou nůši
1. Byla větší než Heďa
2. Byla určitě hodně těžká a možná i těžší než Heďa
3. Bylo v ní veškeré pletací nářadí a pomůcky, které Heďa potřebovala na celý víkend

 

 

Pepíkovské setkání bylo ve znamení tvorby z řad našich motalinek. Blaženka učila zdobit perníčky, Méďa tea bag folding, neboli skládání čajových sáčků a artyčok. Fišarka pergamano a iris folding-skládání obrázků z proužků papíru a vyplétaná víka. Miluška učila pletení na polystyrenu, Hanička mašlička vyplétaná dna a moc se divila, že nevíme jak u toho používat špejle :-) a taky twist art.
Jedinými externími kurzy bylo tkaní a pletení z proutí s Jarouškem, který zas až tak externí tentokrát nebyl :-)
Hned po pletení pro začátečníky bylo zdobení perníčků s Blaženkou. Všem zúčastněným to moc šlo a ta vůně co se linula kolem, no nádhera! Blaženka dovezla velikonoční i vánoční perníčky a na místě holkám předvedla, jak se dělá poleva. Přes punčochu přecedila bílek, dvakrát přesila cukr a pak dvacet minut míchala a míchala, až vznikla krásná a moc dobrá poleva. Holky se naučily i stínování štětcem. Blaženka zdobí již 10 let a ruku má pořád pevnou a moc šikovnou.

 

 

Zatímco se ve formance rozjelo na jednom stole pletení na polystyrenu s Miluškou. Pro velký zájem se tento kurzík opakoval i v sobotu odpoledne. Parta okolo mořidel se s mořidly pořád mořila a to doslova :-) ale nakonec se vše zvládlo, mořidla našla své majitele a Méďa si mohla odučit svoji lekci artyčoku.

 

 

Artyčok holkám moc šel, jedna byla šikovnější než druhá, chvilkami to vypadalo, že budou slyšet padat i špendlíky na zem, ale jakmile se naučily základní věci tak se jim rozběhly ruce a rozvázal jazyk. Nakonec byl tento kurzík příjemným debatním kroužkem. A já musím prásknout, že největší práci s tvořením vajíčka měl „můj manžel Fišarka“ :-) nevím, zda to bylo tím, že jsme spolu sdílely manželské lože, ale lepila jednu stužku na druhou, až jí z toho vyrostla nádhera největší, ale to jsem asi zaujatá :-)

 

 

Zároveň s tímto kurzíkem probíhalo i vyplétání dna košíčků s HaničkouMašličkouŠolou. Zde se učilo například dno nebo i víko „hvězda“, čtvercové dno… A Hanička, jako správná lektorka, měla vše pěkně připravené i názorně namalované. Pro velký zájem se tento kurz opakoval i v sobotu odpoledne.

 

 

Po všech těchto kurzech bylo konečně načase se navzájem pořádně poznat a tak přišlo slíbené představovací kolečko s chvilkou poezie.
Krásnou básničkou se představila jako první naše Drahuška :-), pamatujete?

 

„Padesát osm mi bude v máji, neříkám, život je v háji.
Nejsem žádná stará bába, přiznávám, život mám ráda.
Tmavé oči, tmavý vlas, vyřídilku mám jak ďas.
Říká se, že nejsem hloupá, na legraci nejsem skoupá.
Chov zvířat je moje hobby, jsem děvče do nepohody.
Nejsem malá, jsem spíš velká, festovní jsem česká selka.
Beru to co život dává, radost, smutek, daně, práva.
S osudem se musím prát, lásku dávat, lásku brát.
Mám i chyby, sama to vím, s tím se ale nepochlubím.
Veršování končím s přáním, vzpomínejte na mě v dobrém až do skonání.“

 

Jedna od druhé jsme se dověděly spousty zajímavých informací. Nejčastějším jevem a vedlejším
účinkem motání, je absence pořádku, protože jak bylo na kolečku několikrát řečeno, neuklízím, nežehlím, motám…. No jo, každé hobby má svoji stinnou stránku :-)

 

Jako zlatý hřeb večera si na nás Drahuška, Konďová, Tarataner a Haraja nachystaly překvapení, prý když něco na hlavu tak zvesela. Každé motalince daly dárek. Jednou to byl sáček bonbónků na hlavu, pak zase zlaťáček pro štěstí z Hradce od Renatky. Dárků tam byla spousta, rozdávaly se háčkované slepičky v košíčku od Aglo, každá z nás dostala od Jarouška dvě pomlázky a největší radost měla ze všech dárků Slávka. Dostala jich tolik, že nevěděla kde dřív začít a do dneška určitě moří její manžel ruličky, které dostala darem od několika šikovných motalinek…

 

 

Jakmile byla korunována královna víkendu, jak jinak než korunkou z papíru od Haraji a dary předány a přebrány, začala nová diskuze a další motání, pletení a tvoření.

 

Teď nás čekalo pletení pomlázek, na které se tak moc těšil Jarda, náš jediný lektor. Holkám to šlo od ruky, a když náhodou některá zapomněla, kterým prutem kam, sedla si jako Tarataner k baru a tam pěkně v klidu pomlázku dodělala!! Jarda pak daroval v den odjezdu dvě obří pomlázky. Jednu do mateřského centra Medvídek v Ústí nad Orlicí a další do mateřské školky tamtéž. Až jsem se divila, že Fišarce do toho auta vlezly…

 

 

Večer, ti z nás, kteří nepomlázkovali, neměli nic jiného na práci než dělat iris folding a pořád se něco pletlo a tvořilo. Teprve kolem půl druhé ráno nejsilnější jedinci zamykali společenskou místnost a šli pokračovat na pokoj :-)

 

 

„Ranní vstávání mi nedělá dobře, no ale, když musíš tak musíš,“ řekl si po ránu asi každá z nás a šli jsme dále vzdělávat a vzdělávat se :-)

Ráno bylo na řadě jako první pletení z proutí s Jardou.

 

 

Při pletení z proutí si mohli zúčastnění vybrat dna a barvu jakým proutím budou plést. Proutí bylo červené a zelené a kombinace obou je opravdu nádherná a podobá se barevnému pletení ruličkami :-)
Dalším ranním kurzem bylo pergamano s Fišarkou a hned vedle probíhalo skládání čajových sáčků s Méďou. Asi nemá cenu říkat, že já i Fišarka jsme byly moc spokojené lektorky, protože jsme měly moc šikovné žáčky, kterým to šlo v podstatě samo.

 

 

Během dopoledne se také tkalo s Janičkou, holky nám trochu vymrzly, ale snad jim to zmrzání vynahradil hřejivý pocit z toho, jak mají krásné koberečky.

 

 

Další na řadě byla vychytaná víka podle Fišarky. Musím říct, že jsem byla poctivým divákem a motačem ruliček pro lektorku a uznávám, že na pletení jste prostě holky machři, to se musí nechat, víka nádherná a i když se s ním některé z vás praly, viď Hedi, nakonec vše dobře dopadlo.

 

 

Sobotní kurzy pomalu končily a bylo na čase zahájit večerní program.

 

PŘEKVAPENÍ

 

Tím překvapením bylo vystoupení dudáka. Jmenoval se Pavel Duží, pochází z Moravy a přijel k nám z Rakouska. Snad je to tak správně :-)

 

Zazpíval nám, zahrál, popsal svůj hudební nástroj, ale s čím se nepochlubil, to byly jeho narozeniny, které měl v pátek. A nebyla by to Slávka, kdyby si na našeho milého hosta a hlavně i na nás nepřipravila překvapení, tentokrát jí v tom pomohla Fišarka.

 

Dudák dostal k narozeninám dudy pletené z papíru!!! Překvapení se povedlo a pan Pavel měl nádherný šok a radost v jednom, něco takového nikdo z nás neviděl a Pavel prohlásil, že už ví, kam si je pověsí. Od Konďové převzal dárkový košíček, jak jinak než pletený z papíru, zapózoval s autorkou onoho papírového díla a zahrál nám „eště nějakó tu našu, moravskó“. Poseděli jsme a zazpívali, ale některé z nás začaly opět svrbět prstíky a po příjemném večerním překvapení se šlo opět tvořit. Na řadě byl iris folding s Fišarkou.

 

 

Ten kdo neskládal papírové proužky do šablonek a netvořil tak krásná přáníčka, mohl debatovat v mnoha kroužcích, které se mezi tím vytvořily. V jednom se řešilo pletení a vaření, v dalším pletení a barvení, další byl o pletení a uklízení, další o pletení a …. No co vám budu psát, vždyť to znáte. Pletení je hlavním tématem nás všech. Když ne hlavním, tak alespoň tím tématem, na které se moc rádi bavíme ve dne i v noci. :-) Také se prodávaly twist art provázky, ubrousky, ochutnávaly se z domu dovezené dobroty a proběhl rychlokurz twist artových kytiček a žabiček. Nejsilnější jedinci i tuto noc, nebo vlastně už to bylo ráno, vydrželi posilněni medovinou od Mašličky a pak taky griotkou od Renatky a kdyby ráno nemuseli balit a řídit tak tam sedí do dnes. Abych nezapomněla, kolem druhé ráno, nebo možná i později se začaly vyrábět vietnamky na ranní rozcvičku :-)

 

 

 

Nedělní ráno začalo pěkně zvesela.
Náš účastník zájezdu Pavel měl ten den narozeniny a tak jsme mu zazpívaly písničku a každá jsme mu popřály. No a pak už ta naše vytoužená rozcvička. Někteří jsme zůstali v teplých papučích a mikinách, jiní vyběhli na slavonické náměstí ve cvičebním úboru a vietnamkách nebo nazouvácích a samozřejmě nesmělo chybět „něco na hlavu“. Pohled to byl opravdu krásný jak tam holky v papírových botečkách poskakují a dělají vláček na náměstí, kde se tyčila kopa sněhu, kterou nakonec pár odvážných zdolalo i v těch vietnamkách. Zapěly si písničku, udělala se poslední společná fotka a šlo se, jak jinak, než tvořit a dodělávat kurzíky, které ještě zbyly.

 

 

Pak už nastala doba loučení. Partička skvělých lidiček se začala pomalu rozpadat, dílny se začaly uklízet a byl čas mávání a plakání… Já jsem plakala, ale odjížděla jsem s tím, že většinu z vás uvidím buď osobně nebo alespoň na chatu, který to naše Pepíkovské setkání tak nějak spojil a jen tak nerozdělí. Vzniklo zde plno krásných přátelství, mnoho z nás dostalo novou chuť do života, do motání, do všeho…

 

 

Asi nejlépe atmosféru, která provázela naše setkání, vystihla Drahuška. Proto Drahuško nakonec, moc ráda přikládám Tvoji básničku a přiznávám, že mě chytla za srdíčko a čtu si ji skoro každý den.
Mějte se moc a moc krásně a brzy namotanou :-)

 

Méďa

 

Přátelství
Je malé jako tečka a tenké jako vlas.
Někdy přijde náhle, jindy to chce čas.
Je veliké jak vesmír, hluboké jak tůň.
Je věrné jako pes a krásné jako kůň.
Bývá hořké jako mandle, či sladké jako med.
Že falešné je jako pětka, nikdo nepozná to hned.
Křehké jako motýl a pevné jako pěst.
Je něžné jako dítě, má svou hrdost a svou čest.
Nezničí ho dálka, ani šedý vlas.
Má velikou sílu, ale ani ono nezastaví čas.
Je voňavé jak kvítí a roste o sto šest.
Ať je ti třeba šedesát anebo jenom šest.
Je čisté jako voda a dražší nežli sůl.
Nasytí tě pro život, lépe nežli plný stůl.
Může také náhle zemřít, na závist a pomluvu.
Kdo přátelství zneužije, měl by dostat přes hubu.
Dříve nežli později, postihne prý každého.
Na kterémkoli světadílu, ženskou, nebo mužskýho.

Nashledanou ve Slavonicích

 

Odkaz na fotogalerii:

http://slavosrazy.rajce.idnes.cz/3._slavosraz_19.-21.3.2010/

 

 

Náhledy fotografií ze složky 03. slavosraz 19.-21.3.2010