Slavonické srazy

Čtvrtek 6. listopadu 2025

Hurá na třetí pokus se nám podařilo sejít na 29. slavosrazu!!! A nakonec nás bylo celkem dost :)

Hned ve čtvrtek dorazila většina účastníků zájezdu. Jako první se před Růží objevila „novicka“ Eva s kamarádem Ríšou. Chvíli po ní jsem dorazila já s Víťou, kterou jsem nabrala doma, kde jsem vyložila klokoč, který z Kuklíku poslala Věrka Drátek. Drátečku, velké díky i od Mašličky a Mii.

Zatímco jsme v hotelu čekaly na slovenskou sekci, zastavila se Dáša a chvíli jsme popovídaly.
 

Asi za dvě hodinky jsme se dočkaly i Mii, Petra a nových dušiček Leny a Katky. Hned jsme je vzaly do Mázhauzu a pěkně jsme „zaprasili“ :D Smažák a smažený květák jsme patrně vykoupili. Po obědě jsme se odkulili do Růže a upravili si prostor podle svého zasedacího pořádku.
 

Večer dorazila ještě Mašlička s mamkou Járou. Sotva jsme se přivítali, tak jsme dámy hned opustili a vydali se na o den opožděný úplňkový výšlap do Rakouska. Přidala se k nám jedna místní chodkyně a od hasičárny jsme přes nádraží po cyklostezce došli až na rakouskou hranici. Tam jsme se s Evou, Ríšou a místní Líbou otočili, protože Ríša vypadal, že celý naplánovaný okruh nezvládne. Přeci jen už je mu sedmnáct. Líba se od nás u svého domu odpojila a my jsme si ještě prošli večerní náměstí a přilehlé uličky. Zbytek party pokračoval do Fratres a po silnici zpět do Slavonic. Cestu jim znepříjemnila srážka auta se srnou. Celou cestu nám všem svítil na cestu nádherný Měsíc a díky jasné obloze jsme mohli pozorovat i hvězdy a souhvězdí.
 

Jakmile jsme se občerstvili z dovezených dobrot, vrhli jsme se na výrobu vánočních přáníček. Jako každý rok pořádá Volba pro Slavonicko sbírku a vyrobená přání rozváží a roznáší osamělým lidem, aby jim na Vánoce udělali radost. Mia molitanovým válečkem rozetřela akrylové barvy na plasovou podložku a obtiskávala na ně výřezy z tiskárny. Vznikalo krásné žilkování a abstraktní obrázky. Po nalepení na přání je dozdobila šablonkami, mašličkami, knoflíky... Lena s Katkou využily listy máčené v roztoku glycerínu. Lepily je na přáníčka a dokreslovaly parádní obrázky J Rybu, andělky, soba... Katka využila ještě provázek a knoflíky a vytvořila originálního soba a vánoční stromeček. Zase nové nápady a náměty na tvoření.
 

Mašlička s Járou se pustily do mravenčí práce. Zuzanka s Anetkou jim doma předem připravily polotovary andílků, které potřebovaly dokončit a zavěsit na šňůrku. Ale protože se jim některé kombinace nelíbily, začínaly pěkně od píky. A Jára chodila od přáníček k andílkům :)
 

Bar se nám opět prohýbal pod dovezenými dobrotami a do pozdní noci nám asistoval trpělivý Ríša.
 

Pátek 7. listopadu 2025

Když jsem ráno dorazila do naší společné místnosti, abych zatopila v krbu, překvapila mě Mia, která už opět makala jak šroubek a dotvářela včerejší přáníčka. Měla jsem obavu, jestli šla vůbec spát, ale prý ano :D
 

Jakmile jsme se sešli všichni, Eva nám ukázala, jaké tvoří náramky z minerálů. Protože se zabývá celostní medicínou jako terapeutka, využívá i sílu a léčivé schopnosti korálků z kamínků. A když nám ukázala, že nakupuje jako komponent šambala náramek, který si poté dotváří, Mašlička se hned chytila lektorování, vytáhla provázek a už se všichni vrhali do drhání dvou polovin svých nových náramků. Eva nechala každého vybrat si svoje kameny, které ho přitahují a s každým se podělila o pár dobrých a užitečných rad.
 

Dopoledne rychle uteklo, a my jsme si zašli na oběd opět do Mázhauzu. Zjistili jsme totiž, že hotel Alfa, ve kterém jsme byli ubytovaní na úplně prvním srazu, asi před měsícem zavřel a je na prodej. Dali jsme si výborné meníčko a pivíčko :D
 

Po obědě se Víťa s Mašličkou a Evou vrhli do přebírání oblečení, které od svých známých dovezla Mia. Něco se hodilo na Vítiny módní přehlídky, něco na scénky, něco dětem a zbytek putoval do Druhé šance – second handu a bazaru který je teď místo naší oblíbené galanterie, která také loni skončila.
 

Chvilku po čtvrté hodině dorazila Andejka s oběma Jirky - naše posily ze Znojma se „živou vodou“ z vlastního sklípku. A protože celý den probíhaly masáže u Marty Kósové, která teď léčí naše duše a těla ve Spolkovém domě, kde máme svou dobíjecí stanici, nechala jsem se na masáž doprovodit, abychom se ještě stihly dobít :D
 

Mezitím v Růži pokračovalo vytváření přáníček, protože Andrejka dovezla Big Shot, na kterém jdou vyřezávat různé motivy díky kovovým šablonkám. V jednu chvíli to u Big Shotu vypadalo jako malá manufaktura. Andrejka se posadila k vyrábění macramé andělů, které určitě jednou zařadíme do nabídky kurzů na některém z dalších srazů.
 

A objevila se Heďa, se kterou jsme se odmluvily, že dorazí ještě další den.
 

Zrovna, když jsme se s Mio pustily do šití kankánových sukní na Vítino představení na písničku Whiskey, to je moje gusto, objevili se další nováčci Dana s Danem. Dojeli z Rožnova pod Radhoštěm a dovezli nám „valašskou pizzu“ :D Frgál s hruškovým povidlím byl úplně TOP!!!
 

Víťa se ujala Věrčiných kompetencí a zaměstnala Petra :D Potřebovala nakapslovat nějaké dobroty - zelený ječmen, baobab a hlívu. Tak jsem se přidala a přebíhala mezi Miou a Petrem, šitím a kapslováním.
 

K tomu mu pěkně vyhrával Jiřík, který si u stolu skládal Pixely. Za nás byly podobné mozaikové hračky. Úžasná pomůcka na jemnou motoriku a obrázky nám připomínaly předlohy na křížkovou výšivku. (https://www.radostvpisku.cz/pixel-obrazky/)
 

Opět se tvořilo dlouho do noci, dokončila se jedna sukně, spoustu dalších přáníček, popíjelo se vínečko, jedly se domácí dobroty, vyprávělo se a vzpomínalo se. Za těch 29 srazů už máme spoustu společných nezapomenutelných zážitků. V deset večer jsme si ještě zvládli zarezervovat stůl na sobotu na oběd v Českém Rudolci.
 

Sobota 8. listopadu 2025

V sobotu ráno se pokračovalo v šití další sukně, probíhaly další masáže, kapslovaly se bobule...  A najednou bylo 11 a my jsme se vydali na výlet do 10 km vzdáleného Českého Rudolce. Je tu nádherný, částečně opravený zámeček, kterému se říká „malá Hluboká“ a pivovar s restaurací Grasel. Prošli jsme se k místnímu kostelu a rybníku. Po krátké procházce jsme zapluli do restaurace na oběd a zjistili, že Peťa bude bez jídla, protože v nabídce nebylo žádné vegetariánské jídlo. A protože byl zároveň i řidič, tak nemohl ani místní pivo. 
 

Po jídle jsme se dozvěděli, že nás čeká ještě jedna tajná návštěva, tak jsme se rychle vydali pro zámeckou kešku oblhídnout zámek a hurá do Penikova.
 

Penikov (část vesničky Stoječín) býval poplužním dvorem rudoleckého zámku a zároveň tu býval i lihovar. Dvůr zajišťoval obživu a zásobování zámku. V současné chvíli je tu kozí ekofarma Hanky Langové a její dcery Terezy s výrobou domácích produktů z kozího mléka.
 

Kromě 120 koz mají ještě tři čuníky a pár koní. Na prohlídce kozína jsme viděli dospělé kozy, které budou v březnu rodit a na druhé straně jsme viděli mladé juniorky, které na svého kozla budou čekat na Vánoce :D A kozlíci? Ti tu jsou tři a u koz se po pár dnech střídají. Celé stádo nahánějí 4 australské ovčačky a jedna 8měsíční fena pasteveckého psa Polly, která s kozami žije ve dne v noci a učí se kozy chránit před vlky, kteří už se v blízkosti objevují. Na jaře k ní přibyde jedna další parťačka. A my budeme přát, aby se vlci této farmě obloukem vyhnuli.
 

Po zajímavém povídání jsme zamířili zpět do dvora, kde na nás čekala výtečná ochutnávka mléka, různě ochucených polotvrdých, tvrdých sýrů, uzeného sýra a gervais. A kdo neochutnal, neuvěří, jaké dobroty tu umí vyrobit (https://www.facebook.com/100068782418626/mentions/). Takže jsme si moc rádi nakoupili domů.
 

A protože je paní Hanka neskutečný dříč, přibrala si k farmě ještě starost o vodní pilu – národní technickou památku u místního rybníka. Takže jsme neváhali a rádi se zaposlouchali do vyprávění o historii a absolvovali prohlídku s názornou ukázkou řezání smrkového kmene. Žasli jsme, jak byli naši předkové chytří, jak dokázali pomocí seker postavit takovéhle funkční dílo. A jak dokázali využít „jednu“ vodu, která poháněla pilu, k dalším účelům. Ani už si nepamatuju, k čemu všemu - od mytí brambor pro lihovar až po pohon mlýna.
 

Čas kvapil a my jsme měli na čtvrtou hodinu domluvené povídání s Danou Elsterovou, spolumajitelkou showroomu Durch duo (https://durchduo.cz/). Spolu s kamarádkou se zabývají výrobou textilu a bytových dekorací. Vyprávěla nám o svých začátcích tvoření a myslím, že do naší „party“ ihned zapadla J Budeme se těšit, jestli nás s sebou vezme na nějaký textilní workshop v právě vznikající dílně v Dolním Bolíkově, kde už teď jsou uskladněné vyřazené tkalcovské stavy, které čekají na svou druhou šanci.
Na povídání s Danou dorazila i věčně usměvavá Jarmil a Hedvika. Spolu s Petrem vypadali jako semafor, musela jsem si je vyfotit :D
 

Když skončilo povídání, Dana s námi ještě chvíli zůstala a my jsme se vrhli zpět do svých rozdělaných činností. S Miou jsme došívaly sukni, Andrejka zase andílkovala, Peťa kapsloval, Mašlička s Evou dokončovaly náramky a náhrdelníky a Lena s Katkou vysekávaly výřezy na Big Shotu pro Miu do školky. 
 

Posilněni vínečkem se většina z nás pustila pod Daniným dohledem do drátování tepaných andílků. Měděný drátek, korálky, podložka, hadřík, šperkařské kladívko, kovadlinka a kleštičky. Všeho měla Dana do zásoby a během chvíle byly na stole nádherní andělé. Každý jiný. 
 

Mezitím Jirka v pokoji sestavil Lego Spike (https://spike.legoeducation.com), se kterým pracují s dětmi ve škole. Děti se pomocí této  stavebnice učí programovat. Byli jsme překvapené, že toto zvládnou sestavit i děti ve třetí, čtvrté třídě. Robot třídil kostky podle barev a pouštěl je do jednotlivých oddělení.
 

Mašlička nám ukázala své betonové šperky a spolu s Miou začaly odlévat runové kameny z umělého kamene.
 

Já jsem dorecyklovala stará přáníčka na nová a přidala je k ostatním. Celkem jsme jich se Slovenkami vyrobily bez pár kousků stovku.
 

Zase jsme seděli skoro do půlnoci a smutnili, že náš společný čas tak rychle utíká. A právě proto Víťa hned navrhla termín jarního setkání. Bude se nám to dobře pamatovat, začínáme přesně na Pepíka. Zapište si termín 19. – 22. března 2026 ;)

Než jsme šli spát, Peťa nás ještě pobavil americkým výzkumem:

Američtí vědci přišli na fakt, že lidé, co chodí pozdě, mají v průměru daleko lepší náladu než ti, co na ně čekají.

Američtí vědci zjistili, že křestní jméno má vliv na schopnost otěhotnět. Například Jana má větší šanci otěhotnět než Karel.

Američtí vědci zjistili, že líh vyráběný z brambor způsobuje více radosti než hranolky.

:D :D :D

Neděle 9. listopadu 2025

Jako mávnutím kouzelného proutku byla neděle ráno. Nevím, jestli to přijde jen mně, ale ve Slavonicích běží čas určitě o moc rychleji než v práci. Protože po nás do hotelu najížděli Američani, museli jsme hned táno začít uklízet náš chaos :D

Mia ještě rychle dobrušovala vytvrdlé kameny a Peťa si skočil k Terezce pro dokonalé keramické misky, které si vyráběl na posledním srazu. Letos byly Slavonice bez keramiky, protože byla Terezka nemocná, ale alespoň se mají Lena s Katkou na co těšit na jaro :)
 

Než jsme se rozjeli do svých domovů, vyběhli jsme na náměstí před kašnu, odchytili místního domorodce a požádali ho o společné foto.
 

A začalo loučení. Jako první odjíždělo Znojmo a hned za nimi Rožnov. My jsme se ještě po dokončení úklidu sešli v chodbě před recepcí a udělali si „závěrečnou evaluaci“ neboli zhodnocení :D To je dnes moderní. Ale zároveň užitečné. Dozvěděli jsme se, že se líbil výlet a odsouhlasili si, že se na jaře vydáme k Jakubově rozhledně a Ďáblově prdeli, takže kdo se chystáte na jaře, vezměte si dobré boty do lesa ;) Znovu zařadíme nabídku kurzů pro nováčky, kteří se k nám připojili i kvůli tvoření. V nabídce na příště je enkaustika, šití taštiček z rifloviny a žinylky, výroba razítek a tisk na textil výroba macramé andělů a samozřejmě drátování. Pokud i vy můžete a chcete něco nabídnout, ozvěte se Vítě a domluvíme se :)
 

Poslední loučení, slzy na krajíčku a odjezd domů. 29. sraz je minulostí a nás čeká jubilejní třicítka :) 

Takže termín do kalendáře a já už se teď těšíme :) Fišarka 
 

Fotogalerii ke srazu najdete zde:

https://www.rajce.idnes.cz/slavosrazy/album/29-slavosraz-6-9-listopadu-2025