Slavonické srazy

Jubilejní 30. Slavosraz 19. – 22. března 2026

Čtvrtek 19. března 2026

A je to tu. Máme před sebou 4 krásné dny na 30. srazu J Po cestě jsem posbírala naše milé drátenice – v Kuklíku Věrku Drátka, ve Žďáru Zdenu a v Jihlavě Jitku. Cesta nám rychle utekla a po poledni jsem dorazili do našeho druhého domova. Víťa na nás čekala na náměstí a sotva jsme se přivítaly, dorazila Eva s Ríšou a Adri, naší novou posilou J

A protože jsme měly hlad jak vlci, opět jsme zavítaly do Mázhauzu na oběd. Porce byly naprosto luxusní a obří. Ještě jsme ani nedojedly a hlásilo se Slovensko, že jsou 14 km před Slavonicemi. Sraz jsme si dali u oběda a hospoda zažila velké vítání :D Opět dojela Mia s Peťou a dovezly Lenu s Katkou.

Po obědě Slovenky domluvily návštěvu slavonické věže a nakonec nás na 172 schodů do výšky 33 metrů vystoupalo sedm statečných J Nahoře ve věži mají prodejní výstavu hodin z LP desek, které jsou k vidění i v místním obchůdku zdravé výživy u pana Havlíka. Víťa už se několik let snaží domluvit návštěvu v dílně, kde tyhle originální hodiny vyrábí. Ani letos se nám to nepovedlo :D Prý tam má strašný nepořádek :D No nevadí, třeba to někdy klapne. Ale teď zpátky k věži. Byla nádherná dohlednost, tak jsme viděli až do Rakouska :D Cestou zpět do hotelu jsme se šli projít a navštívili Terezku, kde jsme domluvili termíny na kurzy keramiky na pátek a sobotu.

Jakmile jsme dorazili do našeho druhého domova, připravili jsme si prostory a roztahali stoly do všech stran. Mia s Peťu se pustili do servisu Vítina coverlocku, Drátek a spol se vrhly na drátování a do učení si vzaly Lenu a Katku, které se učily dělat makovičky.

Bar se prohýbal pod dobrotami z Čech, Moravy i Slovenska a kde se vzala, tu se vzala, na okénko zaklepala Mašlička J Ta cestu do Slavo vzala přes Olomouc, kam ještě musela na pracovní školení. Hned se s námi zapojila do tvoření a servisu.

Eva vrtala klokočí a vyráběla málu. Klokoč je keř, který nám i Věrka dovezla jako malé sazenice (https://cs.wikipedia.org/wiki/Kloko%C4%8D). Víťa začala zpracovávat letité fimo, kterého má ještě pořád velké zásoby. Stačí k tomu tekuté fimo, díky kterému se staré suché fimo opět obnoví a dá se z něj opět tvořit. Spolu s Mašličkou vyrobily korálky, přívěsky a nějaké další přízdoby. Mia dovezla strojek na pletení šňůrek a Lenka si hned věděla rady, co se vzniklou šňůrkou udělat.

Spát jsme šli celkem brzy, ale do postelí jsme se dostali hodně pozdě, protože jsme se dlouho neviděli a museli si toho spoustu povykládat.

Pátek 20. března 2026

V pátek ráno jsem se v hlavní místnosti sešla s Peťou a Miou a přidala se k nim na společnou procházku. Prošli jsme se po liduprázdných Slavonicích.

Po návratu jsme se znovu vrhli do servisu šicího stroje, který se nám !!!hurá!!! povedlo zprovoznit. Lena s Katkou se pustili do encaustiky – malování horkým voskem. Tuhle techniku jsme před pár lety dělali s Janou Školaudyovou a nakoupily si žehličky, pera a voskovky a teď jsme techniku posunuly k dalším tvořivcům.

Drátenice dál drátovaly a Petr s Adri se vypravili na keramiku k Terezce. Vytočili si krásné misky a bucláčky.

Před oběděm si ještě Věrka s Jitkou a Zdenou vyběhly na procházku a Víťa dál zpracovávala fimo.

Na oběd jsme si zaběhli do Mázhauzu a shodli se, jak moc dobře se tu poslední dobou vaří a porce jsou obří k nesnědení. Po obědě jsme s Víťou skočily do Druhé šance, kam jsme opět jako na podzim donesly oblečení, které vždy někdo doveze, něco si rozebereme mezi sebou a zbytek darujeme.

Na podzim jsme si v Penikově na exkurzi na kozí farmě nakoupili sýry a kozí produkty a Lena s Katkou a Eva s Adri se do Penikova vydaly i dnes. Farma už je plná roztomilých kůzlátek, přesto nějaké mléko zbývá a mohly si opět něco dobrého nakoupit.

Odpoledne za námi dojely Hedulky ze Stálkova J „Malá“ Heďa si sedla k žehličce a začala si malovat a „velká“ Heďa pomáhala Vítě se šitím žinylkové kabelky.

Navečer dojela poslední dvojice do party – Dana s Danem a přivezli luxusní frgále. Mňam.

Před srazem se Víťa někde dočetla, že se ve Slavonicích pořádají hospodské kvíz a protože to jednou chtěla vyzkoušet, přihlásila tým „Návštěvníků“ na páteční večer. Vytvořili jsme šestičlenný šesko-slovenský tým a vyrazili na půl sedmou do boje :D Ještě jsme se zastavili dobít v naší dobíjecí stanici u Spolkového domu a hurá na soutěž.

Ve Stodole jsme strávili víc času, než jsme předpokládali a dozvěděli se sposutu zajímavých věcí. Mezi 14 týmy jsme skončili na krásném 5. místě!!! Od konce :D Vyzkoušeli jsme a zjistili, že to není úplně náš šálek čaje a podruhé už podobnou zkušenost absolvovat nemusíme. Do Růže jsme se vrátili až po desáté hodině a zjistili, že už všichni spí, tak jsme to taky zabalili, popřáli si dobrou noc a zapluli do pelíšků.

Sobota 21. března 2026

Ráno po snídani Eva donavlékla korálky z klokočí. Já s Víťou jsme došily kabelku ze žinylky a na vedlejším stole proběhl krásný hrabák :D Dovezla jsem dvě tašky žinylkových dekoraček ze vzorníků a jsem ráda, že se skoro všechny rozjedou do světa :D

Před obědem jsme s Víťou ještě stihly zaběhnout do místní květinky koupit violky na další výtvarnou techniku. Když jsem se vrátila, připojila jsem se k Daně, Danovi a Peťovi a šli jsme na keramiku k Terezce. Tam už od rána vytvořily Lena s Katkou nádherné misky na kruhu a začínaly s anděli z plátu. Ke kruhům znovu zasedl Peťa, aby si dodělal víčka ke včerejším bucláčkům a Dana, která se na keramiku těšila už při minulém setkání, kdy nám Terezka onemocněla.

Mezitím v Růži Jitka zasedla k encaustice a Mašlička s Evou k betonovým šperkům. Hrály si na Popelky a třídily a párovaly.... A Mia s Víťou se povídaly s kyvadly.

Po obědě v Mázhauzu pokračovala Jitka v encaustice a přidala se k ní Adri.

Já jsem šla zkoušet techniku „hammerflower“ neboli vytloukání barviva z květů a listů kladívkem. Základem je savý papír nebo textil, živé květy a listy a pomocí kladívka přes fólii se z nich vytlouká barvivo na podklad. Nevím proč, ale violky se dařily, listy vůbec. Možná mají prozatím málo chlorofylu. Musíme zjistit, kde se stala chyba.

U dalšího stolu se opět rozjelo drátování. Na programu byli motýli. Opět Věrka v roli učitele a baviče :D Víte třeba, jak se rumunsky řekne Sněhurka a sedm trpaslíků? Albă ca Zăpada și cei șapte pitici (Albakazapada sičej šaptepitiči) :D U vedlejšího stolu Zdena drátovala nádherné velikonoční kraslice. A po stole se povaloval pavouček.

A protože dnes od rána mrholilo a my jsme nezvládli plánovaný výlet k Ďáblově pr..., Víťa nás navečer zvedla ze židlí a šlo se trsat. Z plánované výuky Charlestonu sešlo a nastal spontánní tanec a blbnutí :D

Po sportovním výkonu bylo potřeba dohnat pitný režim a přiťuknout si na zdraví. Mia Sušienková servírovala sušienky Miriamky a Dana, která se vrátila z masáže, zasedla s ostatními ke stolu a za zvuku meditační hudby tvořili zentangle. Nádherná uklidňující technika, krása pohledět J

Neděle 22. března 2026

Den, který nemá nikdo z nás rád L Setkání vždycky tak rychle uteče a my si nestihneme všechno říct, ukázat, vyzkoušet... Takže se na podzim budeme muset sejít znovu.

Ráno se ještě pár z nás vrhlo do tvoření a ostatní v klidu posnídali a začali pomalu uklízet.

Na půl devátou jsme si domluvili společné focení, abychom opět měli pěknou památku.

Po focení jsme se s Víťou, Peťou a Mašličkou ještě jedno vypravili do bazárku Druhá šance a odnesli zbytek dovezeného oblečení.

Když jsme se vrátili, Růže už zářila čistotou a začalo loučení. Dana s Danem se od nás odpojili jako první a po nich hned Mašlička. I Víťu jsme po důkladném objímaní a líbání nechali ve Slavo a tři auta se vypravila na plánovaný výlet. Sice byl v plánu v pátek nebo sobotu, ale nakonec to jistila právě neděle. Přes Český Rudolec, kde se ještě Eva s Adri stavily pro místní řemeslné pivo a ještě si daly jeden návrat pro zaplmenuté vodítku do Slavo, jsme pokračovali směr Nový svět. Tady jsme odstavili naše plechové mazlíky a vyrazili po zelené směr „Ďáblova prdel“. Je to jeden z nejkurióznějších žulových balvanů, typických pro oblast České Kanady. Pár z nás už v této oblasti bylo viz archivní snímky z Pravého domácího časopisu.

Když s malým zpožděním dorazila psí posádka, udělali jsme pár fotek a vypravili se zpět k autům. Tady nastala druhá fáze loučení a odjezd domů.

Díky všem, kdo jste dorazil a absolvoval 30. sraz. Opět to bylo fajn obohacující a dobíjecí setkání a už teď se těším na podzim. A hlavní dík Vítě, že má stále energii pro nás srazy organizovat a domlouvat. MERCI!!!